| 11. 10. 2019
| Do Vsetínských vrchů jsem se chtěl podívat už řadu let. A druhý říjnový víkend se mně to konečně podařilo. Komplikovanou souhrou okolností to byl víkend krásný i smutný - krásný, protože barevnost podzimu dostoupila svého vrcholu a smutný proto, že jsem na hřebeny nakonec vyrazil sám. |
|
| Do Vsetínských vrchů se mnou chtělo vyrazit hned několik kamarádů a kamarádek. Postupně se přidávali a pak zase svou účast rušili. Nakonec zbyla jen Barča, a tak jsme se dohodli, že vyrazím v pátek sám a ona se ke mně připojí v sobotu ráno nad Karolinkou, v hlubokém údolí na místě zvaném Potoky. Večer mohutně pršelo a chvíli mně trvalo, než jsem z mokrého dřeva rozdělal svůj první oheň. |
|
| Ráno jsem zjistil, že okolo mě přes noc vyrašily spousty hub. Místo to bylo docela strašidelné, proto jsem raději vylezl na hromadu klád na sluníčku a čekal, kdy se Barča objeví. |
|
| Neuvěřitelné množství všech možných houbích druhů lákalo k focení. Jenom Barča pořád nešla. |
|
| Zapomenutým údolím se konečně kdosi blížil. Místo mladší kamarádky ale přišel starší pán, co sem chodí každý den na zdravotní procházku. Chvíli jsme si povídali a když odešel, usoudil jsem, že sraz se nejspíš ruší. Mobilní signál tu nebyl a když se Barča neukázala, musel jsem vyrazit sám. |
|
| Seník, který mně sloužil jako záloha pro případ dalšího nendálého deště. |
|
| Za váhavého slunečního svitu stoupám k hřebeni Vsetínských vrchů. |
|
| Teprve nahoře se po síti ujišťuji, že Barča je nemocná. Tak aspoň vím, že se jí nic vážného nestalo. Víkend holt pro jedenkrát strávím docela sám. |
|
| Říjnová příroda byla krásná a člověka by mohla pohladit po duši. Kdybych tím člověkem ovšem nebyl já, zabraný do úvah o temných aspektech svého životního příběhu. |
|
| No, ale muchomurkám červeným se prostě nedalo odolat. Nebudu přehánět, když potvrdím, že jsem jich za ten víkend viděl víc, než za celý svůj dosavadní život. Byly prostě všude. |
|
| Když jsem zůstal sám, rozhodl jsem se hodně fotit. A experimentovat třeba se starým objektivem Pentacon auto 1.8/50. Se snovou září. |
|
| A nebo bez snové záře. |
|
| Jako obvykle jsem zadumán záhy sešel ze značky a bloudě náhodně lesem, narazil jsem pod hřebenem na pozapomenutou vodárnu. |
|
| Magické místo v lesích. Tady by mě asi sotva někdo našel. |
|
| Trošku urbex a trošku zase ne. |
|
| Pro žíznivé poutníky mého typu je tu i betonová studánka nazvaná stejně jako přilehlý kopec Raťkov. |
|
| Kousek civilizace zapomenutý v lese. |
|
| A ještě jedna studánka opodál. Stejnojmenná. |
|
| Písmenko Ť asi neměli tvůrci z ČSOP Kunčice p. O. k dispozici, tak z Raťkova udělali Ratkov. |
|
| Usedlost na hřebeni Vsetínských vrchů. |
|
| Dooledne trávím hledáním příjemných lesních zákoutí, pokud možno osamělejších, než je vlastní hřebenová značka, dnes docela frekventovaná.
|
|
| Zkouším prastarý teleobjektiv a fotím necelé 4 km vzdálené chalupy v Hutisku. Výsledek je uspokojivý. |
|
| Letošní rok byl složitý, nepříjemný a náročný. Zejména psychicky. Snad podzimní zpomalení a první večerní mrazíky přinesou do duše aspoň trošku klidu. |
|
| Lístek padá, lístek padá, po větru se dává v let. |
|
| Hrozně rád bych si po cestě s někým popovídal. Ale nakonec je možná jen dobře, že nebylo, s kym. |
|
| Samota. |
|
| Nad Makovem svítá! |
|
| Zpět
Komentáře:
Stránka:
|
|
Poslední komentáře:
Autor: František Jeřábek Text: Ahoj Láďo ještě pamatuji Kolena Pavla z Olomouce Lexa Frič Vokrinek Číst
Autor: Lukáš Krejčí Text: Dobrý den, rád bych se zeptal, zda je možné použít některou z Vašich fotografií ke své diplomové práci.
S pozdravem
Krejčí Číst
Autor: Pavel Danek Text: Leodegard Danek ( Mlynar v Arnostove) by muj dedecek. Číst
Autor: Ladislav Brabec Text: Díky Franto za reakci.
Jsem v kontaktu s Pavlem Kŕivánkem, oba jsme v Praze, toho také pamatuješ? Jinak o nikom nevím.
Číst
Autor: JzA Text: Pokud to bude vhodné vzhledem k tématu, určitě se dřív nebo později dočkáte. Číst
|
|